Sen o dceři, kterou nemám

2. února 2015 v 23:19 | Ameline |  Snění
Před nějakou dobou jsem měla velice podivný sen, jehož význam teprve teď začínám pomalu chápat. Jeho význačnost je dána především tím, jakým způsobem se odrazil v realitě.

Pronásledovala jsem želvu. Potřebovala pomoc, kolem krku měla omotaný drát který jsem chtěla odstranit, ale unikala mi. Hnala jsem se za ní loukami, lesem, pak i řekou. A to jsem se za ní potopila tak hluboko, že jsem si uvědomila, že nestačím vyplavat, než mi dojde dech. Ale uviděla jsem jakousi výpust a tou jsem prolezla, abych se objevila... někde úplně jinde.

Byla to zarostlá ruina čehosi kdysi krásného. Teď se kamenné stěny rozpadaly a stropy vypadaly podobně nebezpečně. Na nebe vidět nebylo, ani mimo zdi této podivné stavby. Procházela jsem to a viděla lidi. Nejlépe bych to asi popsala jako zoo, každá rodina měla vlastní výběh, kde bydlela, pracovala a nikdo nezvedl hlavu, aby si uvědomil, že jsou uvěznění. Když jsem s nimi mluvila, slyšela jsem jen stěžování si, špatnou náladu, rezignaci na život. Když jsem se pokoušela je trochu rozveselit a ukázat jim východiska, reagovali agresivně. Tak jsem se rozhodla jít pryč.
Náhle přede mnou stál muž ve velmi barevné vestě s širokým úsměvem prodejce aut.
"Já to tu vedu" povídá. "Můžeš mi říkat třeba ďábel. Mám tu pro tebe místo. Je tu pěkně. Bezpečno."
"Proč bych tu chtěla bydlet, vždyť je to vězení!"
"Protože tu na tebe někdo čeká." Udělal krok stranou a za ním stála dívka. Vypadala, že spí. Okamžitě jsem ji poznala. Nevěděla jsem, jak se jmenuje, ale věděla jsem, že ji znám už strašně dlouho, že ji nade vše miluji a tolik se mi stýská - jak jsem jen mohla zapomenout?

"Je to tvá dcera" Povídá muž. "Když se tu usadíš, budete moci být spolu."
Váhala jsem. Nechtěla jsem takový život, ale co je to proti možnosti se opět shledat s někým, koho miluji? Pro lásku je to ještě malá cena.
Podívala jsem se ještě jednou na dívku a najednou mnou projela vlna uvědomění. Neuvěznila bych pouze sebe, ale i ji. To si nezaslouží. To nemůžu. Teď a tady ne. Měla jsem slzy v očích, když jsem říkala "Ne, to neudělám". V tu chvíli dívka otevřela oči a usmála se na mě. Přistoupila a objala mě.
"Jsem ráda, jak ses rozhodla," říkala. "Láska je jako dveře.Když se dvě bytosti milují, to pouto zůstane navždy. My vždycky budeme spolu, i kdyby třeba ne ve hmotě."

Ďábel náhle zcela obrátil. Cloumala jím zuřivost. Začal chrlit oheň, křičet, vyhrožovat a nadávat. Vzlétla jsem mimo dosah jeho ohně. Neunikla bych ale, kdyby do něj dívka nestrčila. Poté zmizela.
Chtěla jsem domů, ale to mi nebylo ještě dopřáno. Zjistila jsem, že budova má ještě jedno patro a tam také žijí lidé. Střechou se občas prodral paprsek slunce, ale jejich podlaha se drolila a neustále hrozila propadem. Zdálo se, že životní náplní těchto lidí je sbírat tu trochu světla, co sem dopadá, a neustále shlížet dolů, aby se mohli poměřovat s těmi, kteří tam žili. Vykládali, jak jsou svobodní, zatímco se plížili při stěnách, aby nespadli dolů. Povídala jsem jim, že svět je větší, než tato stavba, že existují volné louky zalité slunečním světlem, kde člověk může tancovat, aniž by se bál, že se zřítí. Že tohle je stále jeho vězením, i když tu přímo nedohlíží (a najednou jsem měla dojem, že právě těmto lidem se směje nejvíce). Říkala jsem, že můžou také vzlétnout. Měli mě za blázna a snílka, smáli se. Já jsem tolik chtěla mezi ně patřit, někam, někomu... ale co se dalo dělat, i kdybych na oko přijala jejich přesvědčení, nikdy bych nezapadla. Tak jsem to vzdala, opět se vznesla a letěla k modré obloze. V tu chvíli jsem se probudila.

Význam tohoto snu na mě poměrně děsivě dolehl za necelý měsíc. Byla jsem nějak nervózní a raději si udělala těhotenský test. Slabě pozitivní. Ty nervy! Brzy nato ale cyklus opět naběhl. Podle doktora šlo nejspíš o chemické těhotenství, že prý je to celkem normální - kdybych si nedělala test, ani bych to nevěděla a jen bych to měla za trochu větší zpoždění (jde vlastně o to, že se oplodněné vajíčko neuhnízdí a přestane se vyvíjet. Zhruba řečeno velice raný potrat). Vzpomněla jsem si na tento sen a zamrazilo mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama