Recept na motivaci

8. února 2015 v 15:24 | Ameline |  Techniky
Přiznám se. Jsem líná veška. Jak existuje způsob, kterým si ulehčit práci, skáču po něm jako vějičce. Říká se, že touto vlastností se vyznačují kreativní lidé, kteří nejčastěji přicházejí na nová, originální řešení. To, že někdy najít a vyzkoušet novou cestu trvá 3 hodiny, když běžný postup zabere necelou hodinu, o tom se mlčí. Stejně jako o tom, že v průběhu hledání nové cesty se najednou člověk ocitne uprostřed úplně jiného projektu, než na jakém zamýšlel pracovat (a kde ho žene deadline), protože náhle jej osvítí Inspirace. Můžeme obecně říci také to, že jako sebezaměstnávajícímu se jedinci mi zcela chybí struktura a onen "kreativní chaos" občas dosahuje měřítka, kdy práci naopak výrazně ztěžuje a zpomaluje. Někdy mám dny, kdy jsem ve víru práce přes 18 hodin v kuse a ani se pořádně nezastavím na jídlo. A pak mám zase dny, které celé strávím rozkošnickým lenošením v posteli. Tohle uspořádání má jisté výhody (miluju, když se vezu na vlně a na nohou mě už drží jen adrenalin a jsem pak hrdá, kolik toho dokážu zvládnout, na druhé straně si bez většího plánování a výčitek mohu kdykoli střihnout maraton Pána prstenů i s rozšířenýma verzema). Nicméně nevýhody se občas umí projevit celkem nesmlouvavě - Únava si bere daň v podobě preciznosti a většího množství chyb, jejichž opravy taky nějaký čásek zaberou, což je jedním z důvodů mého mizerného časového odhadu. Navíc si s postupujícím věkem (25) stále více uvědomuji, že to organismus nese špatně - tohle tempo už fyzicky nezvládám, pokud trvá více, než dva, tři dny. I kdysi jsem se ale po takhle strávených 10 dnech sesypala kvůli špatnému počtu koupených rohlíků. Mám také problém s činnostmi, které se práce netýkají, protože buďto pracuji, nebo naopak nedělám nic, to jest například domácnost řeším, až když hrozí výbuchem, jsem nedostatečně fyzicky aktivní, neposkytuju si dostatek péče (pleť, vlasy) a na svůj vlastní vkus příliš málo čtu. No chce to změnu.

Pokusů proběhlo několik. Obyčejné rozhodnutí bylo příliš brzy převálcováno a zapomenuto. Zvládla jsem sice tlumit návaly aktivity na rozumnou úroveň, ale zato vyvstal problém s tím, něčemu se začít věnovat bez oné "kreativní vlny", která nepřichází zase tak často. Rozvrhy mě nudily i stresovaly zároveň, pro mě to není cesta. No, tak jsem si z toho udělala hru Úžasný. Znáte určitě takové ty odtrhávající letáky s rozstříhaným spodkem, kde si můžete vzít kontakt, nebo třeba taky smajlíka pro dobrou náladu. Tak jsem si udělala nějakou takovouto věcičku a vylepila, kde ji mám stále na dohled:



Tohle je už druhý měsíc a mohu říci, že to funguje. Každý den si zaškrtávám položky, u kterých se mi podařilo splnit podmínky, které jsem si vytyčila, a pokud se mi podaří zaškrtnout všechna políčka, utrhnu si papírek. Těm připisuji určitou finanční hodnotu a dávám si je do skleničky, abych si po čase koupila něco příjemného - sladkost, pivo, malou hračku...

Zpočátku jsem měla obavu, že se na to brzy vykašlu, že ta motivace není taková a že si to dobrý pivečko přeci můžu dopřát kdykoliv budu chtít. No, ona je to opravdu hra a člověk je nastaven na to, že jej výhra těší. Za dny, které se mi nepovedlo splnit, jsem prožívala podobný pocit, jako by mě zrovna někdo obehrál v dámě. Navíc jsem se na to musela furt koukat. Zato dny, které se mi podařilo splnit, to byl naopak uspokojivý pocit vítězství. No a co teprve řada chybějících papírků v řadě, to má člověk hned ze sebe tak úžasný pocit... Rozdíl mezi dobrotou kopenou "na chuť" nebo za papírky je rozdíl asi jako mezi medailí, kterou jste dostali za výkon v soutěži a mezi tou, kterou jste si koupili sami.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andoriana Eamë | E-mail | Web | 8. února 2015 v 15:52 | Reagovat

To je super návod! Sama používám něco podobného, taková bodovací systém. Mám na celý den napsaný rozpis a různé činnosti a povinnosti. A každá činnost má určité bodové ohodnocení. Třeba:
čtení 3 body
kreslení 2 body
hry na PC 0 bodů
A podle toho, kolik mám bodů si dopřávám sladkosti nebo jiné dobré věci :)
Pěkný článek!

2 Spiiiidy | E-mail | Web | 10. února 2015 v 10:39 | Reagovat

Podobnej motivační plán jsem si vytvořil na práci na diplomce :D Na ostatní věci ho už naštěstí nepotřebuju, zjistil jsem, že bez plánu se líp trénuje síla vůle... ale pro začátek to může být taky skvělá nápomocná věc. S takovýmhle plánem bych měl problém třeba u meditace, protože bych ji už vnímal jako povinnost, čímž bych si ji znechutil. :D

3 Ameline | 10. února 2015 v 21:56 | Reagovat

[2]: Tak já to neberu jako povinnost, ale spíš jako soutěž sebe se sebou o to, se k tomu dokopat. Knížku bych takhle ale třeba číst neuměla, to je pravda. Já jsem poněkud lenoch, co by byl nejraději někde zanorovanej a nevytáhl čenich jak je rok dlouhej. Nevidím na tom ani nic zvlášť špatného, jen potřebuji hlídat, abych si tím neházela klacky pod nohy. Navíc když už vyjdu ven, náramně si to užívám. Akorát prostě tam je před každou aktivitou takovej kopec, kterej musím nejdřív přelíst a každá kapka, co mi pomůže se rozběhnout, se velmi hodí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama