O příčině a následku

21. ledna 2015 v 13:00 | Ameline |  Úvahy
Nevěřím v determinovaný vesmír. Považuji svobodnou volbu jako jednu ze základních vlastností vědomí. To, že je tato volba velice často předvídatelná - dokonce ještě častěji, než se zdá - vůbec neovlivňuje tuto základní podstatu.Předvídatelnost totiž pouze znamená, že některé rozhodnutí je pravděpodobnější, než jiné. Že v daném životním kurzu se střetneme s určitými obtížemi či výhrami. Není na tom nic náhodného, přesto se na úrovni individuálního vědomí stále jedná o volbu. Náš osud je následkem této volby. Dějové linie našich životů se kroutí, proplétají, uzlují či rozmotávají a dohromady tvoří silnější provazy národů a zájmových skupin nebo ekologických nik, které se dále proplétají do jednolitého spletence, který můžeme nazvat osudem světa. Není náhodou, že sudičky vždy byly přadleny, které spřádaly malá vlákénka dějů do kontinuálního proudu nitě života - ať už se jednalo o severské Norny nebo řecké Moiry či naše sudičky (tento obraz porovnejte s obrazem na 10. tarotovém trumfu). Pokud je člověk velmi pozorný, může tyto linie zahlédnout. Protože o tom však vím málo a stává se mi to výjimečně, že uvidím věci takto jasně, míním se spíše věnovat záležitosti právě osudu a karmy podle zákonitostí, jež jsem byla schopna postřehnout.

Já si karmu nebo osud představuji jako to, co se nevyhnutelně musí stát kvůli tomu, kdo jsme. Na základní psychologické úrovni se jedná o opakování stejných vzorců např. ve vztazích když vyhledáváme partnera určitého typu. V momentě, kdy něco není v pořádku, bude vyvíjen stále větší tlak na dané místo, podobně jako by ve větrném tunelu vítr stále narážel na neaerodynamický prvek. Tento "větrný tunel" není nějáká vnější norma, ale pohybujeme se spíše na úrovni niterného rozporu. Vrátím-li se ke kontextu psychologickému, který se přeci jen snáze pozoruje, vezměme si ženu, která si opakovaně vybírá za partnera alkoholika. Nebyl by to problém, pokud by toto odpovídalo její představě o životě, což ale tak z jakéhosi důvodu není. Až skrze nesoulad těchto protichůdných tendencí vzniká její "neštěstí", které ji nutí sladit se sama se sebou. Pro nás je například v tomto případu jasné, že její prvotní volba je "špatná" a její snaha o odlišný život jeví se zcela zdravá, ale ne vždy je to možné tak snadno rozseknout a považovat naši racionální a vědomou stránku za tu část, co ví všechno nejlíp zatímco "čertíci z podvědomí" nás sabotují, tak to rozhodně není. Dokonce bych řekla, že čím silněji rozum deklaruje svou nadřazenost, tím je ve skutečnosti hloupější a omezenější. (cont)



Vidno, že velice jednoduše se tento princip dá aplikovat na věci psychologického rázu kde jsou jednoznačným a pozorovatelným následkem, ale domnívám se, že stejný model funguje i když se podíváme dále mimo jednotlivou individualitu - nebo jinak, individualitu žijící v lidském těle. Vyzívám vás k pokusu rozběhnout své myšlenky, co by tohle ve vaší představě universa a systému bytí znamenalo.

Vnímat například karmu optikou snahy o odstranění rozporu, nikoliv jako systém trestů, je velmi blízko pravdě. Není důležité, že někdo zabil svého bratra, ale spíše to, z jakého podhoubí tento čin vzešel. Na velice omezené úrovni se můžeme bavit o tom, že se nám nedostane "trestu" za nic, co považujeme za správné na bytostné úrovni, nebudeme semleti nepřízní osudu, pokud vždy jednáme v souladu sami se sebou. Někteří mágové toto tvrdí a já jim to věřím, alespoň v rámci jednoho bytí. Myslím však, že je zde ještě další aspekt, na nějž se zapomíná. Následkem svého pozorování vyvozuji, že lidská duše je odrazem "Boha" (v jakékoliv podobě jej vnímáte). To znamená, že "pravá vůle" bude odpovídat vůli vlastní duše bez našeho neurotického nánosu, která ale přímo vychází z boží vůle (a ano, uvědomuji si konotace, prosím, pokuste se je alespoň pro tuto chvíli pominout, jen proto, že byl pojem hojně zneužíván neznamená, že jeho skutečný obsah je falešný). Protože toto je společný zdroj, být v souladu sám se sebou znamená být v souladu na nejbytostnější rovině s veškerým bytím. Proto si nemyslím, že jen zabít v sobě pochyby je konec cesty. I když ji to zatraceně ulehčí.

Původní publikace 24. dubna 2014 v 15:37
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama