Já a tarot

18. ledna 2015 v 17:50 | Ameline |  Tarot
Tak jsem se zamyslela nad tím, jak dlouho se s kartami známe a došla k zajímavým závěrům, protože na to, že si zatím světa neužívám ani čtvrt století, něco přes půlku života mě provází karty.
V naší rodině se odjakživa hrají taroky, kdykoli se sejde více lidí. Milá tradice. Karty jsou to ovšem ty samé, jako tarotové (jen rakouská verze vytahala polovinu malé arkány, Francouzi používají celý balíček). To znamená, že s tarokama můžete vykládat a s balíčkem tarotů si můžete klidně zahrát. Taroky jsem hrála dříve, než jsem celou "ruku" pořádně udržela v obou dlaních, krásné vzpomínky :D

Tarot jako takový jsem ale do ruky dostala až přibližně v 11 letech, kdy si ho koupila máma, ale zjistila, že mi to jde o hodně lépe než jí, tak na mě často směřovala dotazy. Jednalo se o Crowleyho Thoth tarot a zpětně mohu říci, že bych jej nikdy nedala do rukou nikomu v mém věku, kdo, nemá vyřešeny životní hodnoty či osobnost jako takovou a postrádá solidní vedení. Alaister Crowley byl dost kontroverzní figurou se strhující osobností, která prostupuje jeho kartami ruku v ruce s jeho širokými znalostmi. Je to ale balíček s asi největší hloubkou, s jakou jsem se u karet setkala.

Několik let poté jsem si koupila vlastní karty. Šetřila jsem na ně asi půl roku. Postrádaly hloubku Thotu, ale byly pohádkové a jemné, úměrné mému věku. Postupně ale můj zájem o karty ochladal, že jsem si jen občas něco vyložila a dále se tím nezabývala. To se změnilo, když jsem podědila maminčin starý balíček, který nepoužívala, ten se kterým jsem začínala. To bylo před třemi lety. Ten balíček znovu podnítil můj zájem a začala jsem se tarotu věnovat systematicky, až se stal opravdovou vášní.

Původní publikace 6. ledna 2014 v 15:30
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama