Předhalloweenská paráda

30. října 2015 v 13:47 | Ameline |  Snění
Dnes ty sny byly výživné. Jen doufám, že při ťukání jedno pro druhé nezapomenu.

I.
S přítelem jsme se procházeli a zašli jsme dál do pole, než obvykle. Vykládal mi příběhy o tomto místě. Bylo tam za druhé světové války svrženo podivné zařízení. Všichni věděli, že tam je, ale nikdo je nemohl najít. Ale v okolí byla měřitelná vyšší dávka radioaktivity a lidé bydlící poblíž měli větší statistickou šanci onemocnět. Chvíli jsme tu věc hledali, našli jsme jen nějaké odpadky a úlomky plastu (které jsme odtáhli vyhodit), ale usoudili, že když to nezvládla žádná tajná služba, my také ne. Poté jsem přišla do instituce, do níž jsem příležitostně docházela. Nedokážu posoudit, zda šlo o vězení či školu. Vyprávěla jsem lidem tento příběh a oni se nadchli, protože psát o této věci by bylo dokonalé pro jejich projekt. Myslela jsem, že budou jen teoreticky spekulovat a hledat v pramenech, ale oni se rozhodli využít zítřejšího halloweenu, kdy si oblečou kostýmy a budou moci čtyři stěny této instituce nakrátko opustit, aby to šli hledat. Nikdo to však předem neplánoval, tak lepili kostýmy z toho, co bylo a chodili za mnou za posouzení, zda je to dostatečně kostým, aby je pustili, ideálně co nejdřív... Stala se z toho dost kompetitivní záležitost.

II.
Měla jsem hotové nádherné šaty, hedvábný satén, zvláštními pracnými technikami ozdobeny reliéfy peříček, a těšila jsem se, až si pro ně budoucí majitelka přijde. Mezitím jsem si scháněla šaty pro sebe. Byla jsem poslána do jakéhosi obchodu, ale když jsem tam přišla, ukázalo se, že jsem prý měla raději jít do druhé pobočky ve městě, ale na to jsem nemela čas. Poté jsem si prohlížela ty ušité šaty a čím dál méně se mi líbily, proměnily se na jednoduchý styl s hlubokým výstřihem vpředu, vzadu, po kolena, ze svisle proužkovaného brokátu. Ke mě domů přijížděli lidé, asi nějaká oslava. Týkalo se to dušiček, myslím. I k tomu byly ty šaty. Nicméně celá zahrada byla rozkopaná a byl problém s parkováním. Mrzelo mě, že lidé, o něž jsem tolik nestála, přijeli první a místo si našli, zatímco ti, na které jsem se těšila, kroužili marně kolem a neměli, kde zaparkovat. Mezitím jsem kontrolovala šaty před předáním a všímala si, jak špatně jsou udělané a jak je ten materiál špatě volen a že na majitelce budou sedět jako minišaty, když měli být dlouhé.

III
V tomto snu se vyskytovala starší vyznavačka BDSM, kterou jsem potkala o víkendu. Pořádala larp někde ve sklepeních hradu. Dokonce chtěl jet i přítel, tak jsme se chystali. Měla jsem problém jej v kostýmu poznat. Najedou vidím, jak mu tato dáma s vervou strká hlavu do kontejeru s odpadky. Vyrazím to zarazit, ale ona se směje, že se snad přítel pro příště poučí. Vyjde najevo, že si myslel, že bude vtipný, když jí zezadu ke krku přiloží loveckej nůž.

IV
Tři plazící se miminka v prádelním koši, spokojená, krásná, mohla jsem se z nich zjevit. Starala jsem se o ně. Obkreslovala jsem jejich siluety na podložku koše, abych dokázala určit, jestli nepotřebují větší koš.
 

Mláďátka

28. října 2015 v 13:41 | Ameline |  Snění
Dnes to bylo o nákupním centru po zavírací době. Dali mi slevu 20% na celý nákup. Já jsem si začala skládat do košíku kdejakou blbost, než jsem si uvědomila, že i s touto slevou bude výsledný účet nezanedbatelný. Zvenku přišla paní se dvěma kvičícími krabicemi. V jedné měla štěňata, v druhé koťata. Pokladní mi vysvětlila, že obchod poskytuje inzeráty štěňátek a koťátek, protože je to lepší, než kdyby je majitelé někde pohodili nebo hůř, tak je můžou donést sem, lidi z obchodu se o ně postarají a s takovým množstvím zákazníků je brzy udají. Tak jsme vypustili obě krabice a hráli si s mláďaty, když jsme si všimli, že štěňat nějak málo. Šla jsem se rozhlédnout a u vchodu viděla paní, jak vylákala několik pejsků ven. Ptám se jí, proč. Povídá, že venku pobíhá příliš koček a je třeba to vyvážit. Nic takového jsem ale neposlouchala a vlákala štěňata zpět do tepla a bezpečí.

Zdálo se mi také o plesu v Z. Historický jsem jaksi promeškala, nechápala jsem, jak. Byla jsem tam při závěrečném úklidu. Opět tam byl T., se kterým jsem se chtěla trochu pobavit, tak se ptám, že tam přece bývá další ples před Vánoci, na který taky dojdou všichni známí. Říká, že to je ples elektroprůmyslovky a někdy tam někdo od nás zajde, ale že letos neví... Plánuje tam jít jeho rodina, ale jinak neví, kdo. Poněkud mě to mrzelo.

Divný den

19. října 2015 v 18:11 | Ameline |  Snění
Dnes jsem vstávala na několikrát, měla jsem v mezidobí několik snů, z noci si opět pamatuji velice málo.

Nejprve jsem byla v dopravním letadle s bandou podivných existencí. Nějakým způsobem jsme zachránli prezidenta před únosci (ne našeho. Určitě ne našeho) a dali mu na výběr, buď jej vysadíme v hlavním městě a získáme si tím slávu a publicitu, nebo se to celé ututlá, vysadíme jej u něj doma a on nám štědře zaplatí naše služby. Vybral si to druhé.

K ránu se mi poté promítlo několik scén. Nejprve jsme s přítelem přespávali u T. na bytě. Zatímco jsem spala, přítel vstával, jelikož spěchal domů a o něčem si s T. povídal. T. měl o přítele obavu a doporučil mu, aby si na cestu vzal alespoň čokoládu, pokud to nechce odložit rovnou.

Následovala překrásná vize. V knize jsem objevila hádanku, která mě měla dovést k něčemu hodně důležitému. Indície ale ukazovaly do soukromého obydlí. Přesvědčila jsem majitele, aby mi dovolil se kolem rozhlédnout. Našla jsem malá dvířka a když jsem je otevřela, uviděla jsem nádhernou ledovou scénu, jakoby oltářík z krystalů. Něco mě napadlo a vzala jsem svůj velký kus ametystu a položila jej na oltářík. Ten se proměnil v ruku s tímto kamenem v dlani, a prstem mi naznačila, abych šla dál. Dvířka se rozšířila, aby prošel člověk a krystalová jeskyně se za rukou rozšířila v tunel. Bylo to nádherné, až oči přecházely. Šla jsem tunelem a na konci jsem narazila na staré dřevěné dveře a prošla jsem jimi ven.
 


Zase nic

18. října 2015 v 9:21 | Ameline |  Snění
Zjevně je 6 hodin spánku s několikanásobným zaklapáváím budíku pro mě mordem na sny.

Vybavuju si pouze dva pošťáky doručující balíček, kterým jsem byla dost sympatická, ale kteří mi potom nabízeli, že by mě mohli přivázat k oknu.

Něco o vztahu účesu a osobní dobroty - ostříhala jsem si ofinu

Něco o larpu a schánění kostýmu

Možná si ještě vzpomenu...

Nula nula nic

17. října 2015 v 12:54 | Ameline |  Snění
Dnešní sen jsem utopila na několikrát zaklaplým budíkem a následným ranním ponořením se do virtuálního světa internetu. Snad jindy.

Pamatuji si pouze mámu brečící v koupelně, kde jsem ji nemohla nechat, ale potřebovala jsem také někam odcházet. Bála jsem se, že když někdo půjde kolem, bude si myslet, že jsem ji rozbrečela já, ale ji rozhodila nějaká nesmyslná drobnost.

Dnešní střípek

16. října 2015 v 13:41 | Ameline |  Snění
Tohle je jen útržek velice epického snu, který si ale nepamatuju.

Následovala jsem velkého bílého stopařského psa. Šlo tu o dvě armády, já byla spřízněna s tou, kterou nyní tento pes stopoval, ale ti druzí si mysleli, že jsem s nimi. Nicméně jsem nemohla psa přesměrovat, jen jsem doufala, že jim utečeme. Pes mě dovedl k velice zvláštní jeskyni. Lidé tam schromáždění mě přijali dovnitř, zvlášť když jsem je varovala před útokem. Byla jich jen hrstka, ale tato jeskyně poskytovala mimořádnou taktickou výhodu. Pak přišli ti druzí. Lidé umírali, bylo tam hodně krve. Já se držela zpátky s nebojujícími. Jedna žena mi povídá, že právě teď zemřel její syn...

Vodní sídliště

16. října 2015 v 13:35 | Ameline |  Snění
Dnes se mi zdálo, že jsem s kamarádem T. šla potokem, po kamenech. Vedle nás se brodilo moje štěně a vodu si zjevně užívalo. V jednom místě jsme si chtěli odpočinout, tak jsme si sedli do vody a chtěli zařít rozvíjet hlubokomyslnější hovor. Nicméně to jsem zavětřila a zeptala se, zda mu tu taky něco nesmrdí. Naše oči zaznamenaly odpadní potrubí vedoucí podél strouhy. To jsme se rozhodli raději jít dál.

Došli jsme na Jezírka. Štěněti se tam ohromně líbilo, plavalo a prohánělo se ve vodě. My ale šli do malé boudičky, kde místní skupina měla jakousi oslavu. Tak jsme se tam usadili a brzy se zábava rozproudila. Byl tam například můj přítel, dále spousta kamarádů. T musel brzy odcházet, když jsem jej vyprovázela, povídal o tom, že to tu mají zařízený dobře a že jim akce funguje automaticky, ne jako u nás, a že jsou schopni to zařídit se zlomkem nákladů.

Zábava se postupně rozjížděla hodně. Hrála se nějaká hra, kdy se kluci náhodně líbali s děvčaty. Koukla jsem po příteli, ale ten si s někým povídal a nevypadal vývojem znepokojeně, tak jsem se přidala a začala se líbat s M. který ale chtěl trochu víc, to jsem jej v žertu zamotala do spacáku do roku místnosti. Přátelsky jsme se kočkovali, když bojoval o vymotání. To jsem si ale všimla, že se přítel tváří otráveně a beze slova odcházel. Když se nevrátil, šla jsem za ním.

Venku náhle bylo kolem jezírek sídliště, ve vodě si hrály děti. Přítel stál na velice dlouhém molu a hrál si s mobilem. Nechtěla jsem jej rušit, tak jsem čekala opodál. Nakonec si pustil písničku a šel zase zpátky na oslavu, aniž by mě zaznamenal. To mě došla trpělivost a když se opět usadil na gauči, ptám se ho, zda se nechce jít projít a popovídat si. Náhle z něj zachmuřenost spadla a velice rád souhlasil. A to jsem se probudila

Dnešní střípky

15. října 2015 v 16:42 | Ameline |  Snění
Dnes si vybavuji několik útržků ze dvou celků.


Nejprve se mi zdálo, že jsem na oslavě u kamarádů. Dvoupatrový baráček, trochu zpustlé sousedství - trochu jsem se necítila, připadala jsem si osamělá. Kamarád T mi tvrdil, že v neděli jdou na řeckou zábavu (kam reálně jdou až za dva týdny). Poté kamarádka B vyhlásila paniku, že někdo prohřál směs do balónků a ta je velice jedovatá. Stalo se to ve druhém patře, dým šel dolů, tak jsme zakotvili na zahradě.

Poté se mi zdálo, že jsem uměla létat, ale mému dědovi se to nelíbilo. Tak jsem létala, jen když mě nemohl potkat. Nicméně se tak jednou stalo a začal na mě křičet. Vprostřed ulice se konal rozhovor do rádia a moderátor nás přizval, ať si to vyříkáme veřejně. Tak jsme na sebe křičeli do éteru. Byla tam také moderátorka, ale ta se neodvažovala mluvit. Nakonec jsem si vzala moderátora stranou a pověděla mu, že děda mě jako dítě nechal žít ve strašných podmínkách a že teď nemá právo mi do věcí mluvit, přestože mi pomohl finančně. Počítali jsme dvacetikoruny, abychom rozhodli, zda je to dost, aby skutečně měl právo za mě rozhodovat...

O mojej mámě 8.10.2015

15. října 2015 v 16:34 | Ameline |  Snění
V tomto snu jsem byla více bytostí. Byla jsem dívka, chlapec, vlčice a voda. Tyto držela pod zámkem matka. Dívka byla hadrová panenka, chlapec byl zamčen v zamřížovaném pokoji, voda byla držena v přehradě opodál. Pouze vlčice byla technicky svobodná, ale protože byla jeden celek s ostatními, byla vlastně uvězněna také. Ze své pozice neměla jak situaci řešit. Občas místo navštěvovali lidé, ale nevšimli si ničeho zvláštního. Jednou ale kolem procházel poutník a tomu stačil pohled, aby vše pochopil. Matka jej vyhnala, ale vlčice jej zavedla k přehradě, kterou uvolnil. Voda vzala celou budovu, matka byla bezmocná a my osvobozeni.


Sen skočil na mořskou pláž. Měla jsem na sobě svatební šaty a čekala na toho chlapce, ale nepřicházel. V dálce jsem uviděla dům a vzpoměla si, že tam straší. Tak jsem se to rozhodla mezitím vyřešit. Jak jsem se blížila, za velkým kamenem jsem uviděla toho chlapce, jak vášnivě líbá jinou nevěstu. Výsměšně se na mě podíval a povídá "ty sis myslela, že to budeš ty, co?" Povídám, že jdu jen vyřešit, co se děje v tom domě.

Majitelé mi případ svěřili. Oni neviděli tu jemnou pavučinu, do které byla chycena světelná koule. Jala jsem se jí vyplést. Ovšem jakmile se to povedlo, změnila se v postavu mámy stojící ve vodopádu a ječela ty svoje psychotické nesmysly, zatímco voda plnila dům. Chlapec vběhl dovnitř. Věděla jsem, že jediné řešení je nenechat se vtáhnout a odejít, ale co říkala nás bolelo tolik, že jsme tím k ní byli připoutaní. Pokoušeli jsme se ji odstrčit a zacpat ústa, ale byla jakoby v jiné realitě, nic to nedělalo. No, a pak jsem se probudila.

Změna účelu tohoto blogu

15. října 2015 v 16:31 | Ameline |  O blogu
Myslím, že v tuto chvíli je vcelku jasné, že pro blogování jako takové nemám trpělivost. Nicméně co v poslední době celkem výrazně postrádám je snový deník. Nemám v plánu sny vykládat, ale ráda bych alespoň nějakou dobu publikovala to, co se mi zdálo. Ideálně vše, včetně střípků. Mám za posledních pár měsíců několik věcí, o které bych se ráda podělila, které uvedu i s přibližným datem, ale spíše bych ráda na chvíli zasedla pokaždé, když si něco ze snu vybavím.

Tedy oficiálně si z tohoto blogu dělám snový deník

Další články


Kam dál